Rozhovor s ambasadorem KetoLife, výživářem a sporťákem, Jirkou Skálou

Jirko, ty pocházíš z malého městečka, kde se asi zdravá výživa moc neřeší, nebo se pletu?

Spíš je to taková větší vesnice a tam se výživa neřeší vůbec. Pamatuji si, že jako malý jsem lítal od rána do večera venku a když jsem přiběhl domů, dostal jsem do ruky rohlík se studeným párkem nebo kolečko salámu. Na druhou stranu jsem ale jako jeden z mála měl vždycky ve škole domácí svačiny. Zelenina a ovoce z vlastní zahrady a maso z nedalekého chovu bylo po ruce, a tak jsem rozhodně neměl nouzi o kvalitní zdroje.

Tvůj zájem o výživařinu ale přišel až o dost později.

Pravda. Nejdřív jsem si musel “užít” infekční mononukleózu, abych zjistil, že mě výživařina neuvěřitelně baví. Zní to divně, ale protože jsem po nemoci musel dost razantně překopat svůj životní styl a jídelníček, vyzkoušel jsem si nejdřív sám na sobě, jaké to je a jak moc jídlo ovlivňuje můj zdravotní stav. Pak už to šlo ráz na ráz. Říkám si, že k tomu, abych se stal výživářem, jsem musel nejdřív poznat sám sebe.

Myslíš si, že kdyby nemoc nepřišla, působil bys teď v úplně jiném oboru?

Na to asi odpovědět nedokážu. Budeš smát, ale vždycky jsem měl sen, že budu učit tělocvik. Ten sen se mi i splnil a já půl roku učil na 2. stupni ZŠ. Jenže mi strašně vadilo, že víc než polovina dětí se do cvičení musela doslova nutit. Proto jsem to poměrně brzy vzdal. Neuměl jsem si představit, že si to tam půjdu prostě odsedět, v půlce měsíce mi přijde výplata a mně to bude stačit. Tenkrát jsem si slíbil, že budu pracovat jen s těmi, kteří mají zájem, odhodlání a chuť něco změnit. Vnitřní motivace a láska k tomu, co děláš, je podle mě extrémně důležitým prvkem, ať už se věnuješ čemukoliv. 

Vím, že sport tě provází od malička. Jaké sporty jsi v životě dělal a stále děláš?

Jako první musím zmínit fotbal, který jsem hrál na výkonnostní úrovni až do loňského roku. Hodně jsem jezdil na kole, běhám. V zimě trávím čas na běžkách i sjezdovkách. Není mi cizí ping pong, tenis nebo plavání. Bylo toho vždycky dost. Poslední 4 roky dělám CrossFit na rekreační úrovni a bez jakýchkoliv ambicí. Dostal jsem se do fáze, kdy sportuju čistě pro radost z pohybu a baví mě to víc, než kdy jindy. 

Proč právě CrossFit?

CrossFit je pro mě novodobý Sokol, na který jsem v dětství chodil. Baví mě, že je to funkční a rozmanitý sport, který tě udržuje v kondici. Navíc, pokud k němu přistupuješ zodpovědně, dá se provozovat ve dvaceti i v šedesáti. Na CrossFit chodím 3–4krát týdně, mimo to trénuji všeobecnou přípravu dětí a vedu core tréninky zaměřené na střed těla.

Existuje vůbec sport, který jsi chtěl zkusit, ale ještě k tomu nedošlo?

Jasně! Moc mě baví rugby. Vydržím se na něj dívat hodiny (smích), ale nikdy jsem ho nezkoušel. 

V poslední době se skloňuje osobní produktivita a efektivita ve všech možných pádech. Je to i tvé téma? Dny na to máš nadupané dost. 

Zrovna tohle je téma, kde mám obrovské rezervy a bojuji s ním téměř každý den. Jsem stará škola, a tak používám jen klasický diář, kam si můžu všechno zapsat. Žádné chytré appky u mě nenajdeš. Zatím (smích). Na rozdávání rad o time managementu určitě nejsem ten pravej.

Ve výživařině jdeš cestou evidence based. Bylo to tak vždycky?

Evidence based pro mě znamená využívání vědecky ověřených informací při práci s klientem. Data, o která se můžu do velké míry opřít. Samozřejmě potřebuješ myslet na to, že informace (obzvlášť ve výživě) se často mění, a tak se neobejdeš bez kritického myšlení a selského rozumu. Čerpat z evidence based zdrojů jsem se popravdě naučil až na vysoké škole, kde nám za využití Wikipedie nebo jakýchkoliv neověřených zdrojů hrozili vyhazovem. A když má člověk “nůž na krku”, naučí se to hodně rychle (smích).  

Slyšela jsem už několik tvých výživářských prezentací a všimla jsem si, že rád využíváš i různé citace zajímavých osobností.

Vždycky jsem věřil a věřím tomu, že základ všeho je být charakterově dobrým člověkem. Je úplně jedno, jestli jsi dobrý sportovec nebo odborník na cokoliv, když jako člověk nestojíš za nic. Motivují a inspirují mě lidi, kteří se nikdy nevzdali a šli si za svým cílem. Takové inspirace není nikdy dost, proto se snažím ji posílat dál. 

Jako výživář pracuješ s různými lidmi – jedni chtějí zhubnout, další přibrat. Chodí za tebou ale klienti i s tím, jak jídelníček zvládnout při extrémně namáhavém zaměstnání, když cestují nebo když prostě nestíhají?

Jasně. S tím se setkávám čím dál víc, až mi přijde, že v dnešní době nestíhá téměř nikdo. (smích) Často se pak stává, že i když už nad jídelníčkem přemýšlí a snaží se jíst správně, ve spěchu do sebe stejně nahází něco, co kvalitní potraviny nevidělo ani z rychlíku. Je to trochu boj. Ale přesně v těchhle vypjatých situacích je bezvadný KetoLife. Žádné zdlouhavé přípravy, prostě máš po ruce všechno, co potřebuješ. Složení mě jako výživáře baví, má hlavu a patu. Vyšší množství bílkovin krásně zasytí, vláknina podpoří trávení a přiměřené množství komplexních sacharidů doplní potřebnou energii. 

A otázka na závěr. Proč si dáváš KetoLife ty?

Protože rád a často sportuju a chci tělu snadno a rychle doplnit kvalitní palivo. Takové, které mi bude chutnat a postará se o potřebné živiny jak před tréninkem, tak i po něm. Mám už dva své KetoLife favority. Na ovocné proteinové müsli s řeckým jogurtem nedám dopustit před cvičením a jako rychlou sváču si dávám nejradši banánový shake s kakaem.